Plánování tréninkové lekce 2. část - úspěšnost

Autor Kateřina Lukešová. Zařazeno do Základní výcvik

IMGP8552Další velice důležité pravidlo je zajištění úspěšnosti psa v tréninku. Ve všem platí, že postupujeme od nejjednoduššího po nejsložitější. Tedy od nejjednodušších podmínek prostředí a nejjednodušších požadavků na výkon psa po náročnější úkony, ale i v prostředí, kde psa mohou rušit v jeho výkonu různé věci. Úkolem psovoda jako trenéra je znát svého psa natolik, aby věděl, co je schopný pes ve svém chování nabídnout a co ne a to všechno i ve vztahu k momentálnímu psychickému rozpoložení psa i ve vztahu k prostředí, ve kterém právě jsme. To se týče jak výchovy našeho štěněte, tak i jeho výcviku.

Kdybych toto přirovnala k úplně základní věci, kterou je přivolání psa. Nebudeme určitě chtít po tříměsíčním štěňátku přivolání v parku, kde si hraje s ostatními psy na vzdálenost 30 metrů. Začneme s reakcí pejska na jméno, na opravdu krátkou vzdálenost a v klidném prostředí, aby měl co největší šanci na úspěch. Nebudeme ho volat, zrovna když je plně zabrané do nějaké činnosti, ale počkáme si na ten správný moment pro jeho přivolání. Postupně podmínky okolí pejskovi ztěžujeme, aby jeho rozhodnutí jít za mnou nebylo už tak jednoduché. Pes by měl být vždy co nejvíce úspěšný a je na nás, abychom kritéria tréninku zvyšovali opravdu citlivě. Pokud toto neuděláme a pes bude chybovat, pravděpodobně nebudeme nadšení ani my a ani on. Navíc při velkém výskytu chyb se pes učí i špatné chování v případě, že naše technika odměňování není promyšlená a nejsme schopni v tréninku stále s kritérii pracovat. Jako velkou chybu v tréninku beru to, že se majitel zlobí na pejska, že něco nezvládnul. On to zvládnout nemůže, pokud ho to my špatně naučíme. Pokud tedy pejsek něco nezvládá, je na nás, abychom se zamysleli, kde jsme udělali chybu a tuto chybu napravili.